Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vědí politici v otázce limitů, o čem rozhodují?

6. 02. 2015 8:28:00
Leden už jako by předznamenal jisté vzdouvání emocí, které bude ještě kulminovat poté, až vláda vysloví jednoznačné stanovisko k (ne)prolomení limitů těžby uhlí. Napětí panuje jak na straně odpůrců, tak zastánců prolomení. Otázkou je ovšem, zda emoce v tomto případě nebrání střízlivému pohledu na to, co skutečně tahle republika bude jednou potřebovat.

Zatímco v osmdesátých letech, kdy hlavní energetickou surovinou byly ropa a uhlí, zuřila studená válka a veškeré obavy se tudíž točily kolem zajištění těchto dvou strategických surovin, s rozvojem nových technologií či objevením břidlicového plynu a samozřejmě spolu se skončením studené války jako kdyby náhle se svět stal růžovým obláčkem, kde všeho je dost, a tu ošklivou páchnoucí ropu a čoudící uhlí už vlastně nikdo ani moc nechce. Realita je ovšem samozřejmě, jako obvykle, jinde.

Jak ukazují zkušenosti ze sousedních zemí, především z Německa, za uhlí, díky kterému lze vyrobit teplo a elektřinu velmi rychle a efektivně, navíc stále nejlevněji, zatím náhrada není. Žádné solární panely, žádné větrné turbíny nebo bioplynové stanice uhlí opravdu ještě mnoho let nebudou schopné nahradit. To na straně jedné. Na straně druhé – spolu s překotným, a nedomyšleným rozvojem alternativních energetických zdrojů právě v Německu, kde tak nějak ke všem těm eko zdrojům zapomněli vybudovat také solidní rozvodnou síť, vyrábějí v momentě, kdy zrovna hodně fouká, takový nadbytek elektřiny, že nás ohrožují blackoutem. Ponechme už stranou, že tento nadbytek se Němci snaží zpeněžit odprodejem do Rakouska, které je v důsledku svých absolutistických eko opatření (žádné uhlí, žádné jádro) nucené elektřinu kupovat odjinud, protože ta ekologicky vyrobená jaksi nedostačuje. Čili nakupují buďto od nás z Temelína (který současně tak nenávidí a proti kterému tak šíleně protestují), nebo od Němců, kteří ale svoje přebytky posílají právě přes ČR. Čímž nám působí nemalé potíže a my jsme nedobrovolně vystavováni riziku.

Nevyvážená energetická politika nejspíš celé Evropy, mimo jiné také vinou byrokratů z EU, toužících si prosadit svoje nesmyslné cíle za každou cenu, tak působí značně protichůdně a celá spěje spíše k velkému průšvihu, než k vzájemné symbióze.

Ale zpět k uhlí našemu. Emoce a vášně, které se kolem (ne)prolomení limitů vzdouvají, a kterým podléhají i politici, toužící mít podporu na všech frontách (a proto ta jejich váhavost a nerozhodnost), nemají nic společného s věcnou debatou. A proto jsme se v uplynulých dnech mohli stát svědky mimo jiné toho, že zatímco ministr průmyslu a obchodu opatrně zvažuje aspoň nějaké prolomení limitů (protože koneckonců obchodovat je třeba), ministr financí vytáhne na světlo x let starý dokument, údajně dokazující, že uhlí na Jiřetínsku není kvalitní, aby vzápětí tuto informaci dementoval profesor z báňské univerzity s tím, že se jedná o uhlí naopak nejkvalitnější z celé Evropy. Dále se ozývají ekoaktivisté s poukazováním na ničení přírody, aby vzápětí vystoupil ekolog v Českém rozhlase, který naopak poukáže na fakt, že na rekultivované půdě vznikají unikátní nová rostlinná a zvířecí společenství. Část jiřetínských se stěhovat nechce s poukazem na rodnou hroudu, část naopak chce pryč s poukazem na fakt, že dokud bude uhlí pod jejich obcí, nikdy – limity, nelimity – nebudou mít jistotu, že si nějaká další vláda nevzpomene a nakonec je nevyvlastní. Dohaduje se už nejspíš celá republika, aniž by de facto pořádně věděla o čem.

A nikdo neřeší, jestli v momentě, kdy tedy ponecháme limity, těžba jednoho dne skončí a současná těžební jáma bude zatopená, kdy kolem vznikne rekreační a revitalizované území, jestli čistě náhodou také nevznikne náhlá potřeba to „zatopené“ uhlí zase vykutat. Jenomže pak, pak už to nejspíš nepůjde.

Zbytečně tak hazardujeme se strategickou surovinou, na kterou se můžeme spolehnout. Na ruský plyn se totiž můžeme spoléhat jen sotva. Na ekozdroje? Těžko. A na dovoz jádra nebo (!) uhlí odjinud? A budeme mít za co dovážet?

Autor: Nikola Ptáčková | pátek 6.2.2015 8:28 | karma článku: 9.42 | přečteno: 354x

Další články blogera

Nikola Ptáčková

Rychlá dráha nebude rychle

Tak nám začala oprava Negrelliho viaduktu, paní Müllerová... Jeden by řekl zaplaťbůh, vzhledem k tomu, že viadukt byl uveden do provozu již v roce 1850, ale nešť.

17.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 298 | Diskuse

Nikola Ptáčková

Mnoho falešného povyku pro nic

ČEZ chce prodat, Czech Coal koupit. Uhelnou elektrárnu Počerady poblíž mosteckých uhelných dolů. Jednoduchý obchod, který se ovšem rozhodli ekologičtí aktivisté z Greenpeace a Hnutí Duha překazit. Proč?

25.4.2017 v 9:55 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 755 | Diskuse

Nikola Ptáčková

Energetické inženýrství Evropské komise růstu nepomůže

Evropská komise před několika dny přijala superbalíček ekologických opatření, která mají vést k výraznému zlepšení evropského životního prostoru. Materiál přináší několik zajímavých dílčích námětů, má ale zásadní vadu.

14.12.2016 v 8:00 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 1500 | Diskuse

Nikola Ptáčková

Greenpeace: Za všechno může Tykač

Vypadá to, že v Česku neexistuje palčivější ekologický problém, než je elektrárna Chvaletice. Ekologové se zde přivazují na komín, pořádají demonstrace a píší jeden odsuzující komentář za druhý.

30.10.2016 v 20:10 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 882 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 316 | Diskuse

Marek Valiček

Jinej šmrnc

Středoklucký fashion week vrcholí módníma přehlídkama outfitů zdejších domorodců při ranním nákupu rohlíků a mlíka.

17.11.2017 v 13:57 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 341 | Diskuse

Milan Lajdar

Prasák se nasák…

Dnes někdo vzpomíná se skřípěním zubů, další u novodobých koryt si ale určitě nestěžují. A mladá generace ví prd a vůbec ji nezajímá, jak to bylo před 17. listopadem, kdy se dělala demokratůra, aby se odstranily rudé svině.

17.11.2017 v 10:04 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 208 | Diskuse

Helena Vlachová

Návraty

Pátek. Kdo by ho neměl rád. Představa dvou volných dní vnáší úsměv do tváří. A jak tak kráčím cestou, jež je plná listí, ucítím vůni suchého listí. A to mě vrací do dětství...

17.11.2017 v 6:12 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 198 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1278
Mým zájmem i studijním oborem byla a stále je krajinotvorba, krajinné inženýrství. Není mi lhostejná devastace volné krajiny, ani neurvalé a amatérské zásahy ať už státu či soukromníků, vedoucí k likvidaci mnohdy nenahraditelných přírodních lokalit. Vadí mi také zavírání očí, lži a demagogie, hlásání dobra ve jménu toho či onoho. Vadí mi nesvoboda ve všech směrech, a to i nesvoboda pramenící z opatření rádoby na ochranu přírody, která ale v důsledku vedou k totálnímu omezení lidských práv. Najdete mne také na Facebooku nebo Twitteru


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.